Klinická výživa, energetický metabolismus a znalosti mechanismů vodního a minerálního hospodářství v posledních desetiletích zaznamenaly neuvěřitelně rychlý a intenzivní rozvoj od oblasti empirických postupů, až k exaktním analýzám a nutričním intervencím. Od doby, kdy začaly první pokusy s infuzní terapií (obrázek č. 1) až do dnešní doby, kdy již existuje možnost bez časového omezení udržovat při životě pacienty odkázané výhradně na parenterální výživu, zaznamenáváme pokrok ve znalostech i v technických možnostech a dostupnosti nutričních přípravků. Na dlouhodobé, měsíce a roky trvající parenterální výživě jsou v naší republice na různých pracovištích desítky pacientů, kteří by bez této metody v krátké době zemřeli hladem.
Z tohoto hlediska je nezbytné ocenit odvahu průkopníků parenterální výživy, kteří se postavili oponentům z řad lékařů, kteří tuto metodu pokládali za neetický experiment a stavěli se proti ní podobně, jako byl skandalizován princip asepse v boji proti puerperální infekci. Naštěstí se lékaři jako Stanley Dudrick, Sir David Cuthbertson a Arvid Wretlind, vedeni odvahou a etickými principy na základě hlubokých vědeckých znalostí a zkušeností, nedali odradit a stali se průkopníky umělé výživy. Tento boj pak trval ještě v jednotlivých zemích podle lokálních podmínek desítky let.
Velký význam metody parenterální výživy jsem již v počátcích jejího používání v naší zemi ocenil zejména v situacích, kdy jsem byl postaven před nutnost řešit komplikace spojené s rozsáhlými defekty gastrointestinálního traktu, které znemožňovaly jeho funkčnost včetně syndromu krátkého střeva, kdy zbytek střeva kratší než 30 cm neumožnil bez parenterální výživy zachovat život nemocného. Exaktnost i složitost této metody jsem si uvědomil, když jsme živili pacientky, které na parenterální výživě nejen přežily, ale donosily a porodily zdravé dítě.
Tento pokrok ve výživě ve své složitosti a nutnosti přesně dávkovat energetické zdroje nepostradatelné složky výživy je evidentně srovnatelný s pokroky v transplantologii, nebo z technické oblasti s pokroky v kosmonautice.
Dnes si již málokdo uvědomí dlouhou a trnitou cestu, která předcházela rutinnímu zavedení parenterální výživy a možnostem jejího použití bez časového omezení.
Totální parenterální výživa je založena na přesné kalkulaci energie, aminokyselin, lipidů, hlavních minerálů i stopových prvků, vitaminů a desítek esenciálních složek, u nichž je nutné přesné a dlouhodobé dávkování v optimálních poměrech jak z kvalitativního, tak z kvantitativního hlediska. Jde z tohoto pohledu o medicínsky exaktní a vysoce specializovanou a náročnou tvář nutriční vědy.
Na druhé straně tím, že s výživou přicházejí do styku široké skupiny osob bez hlubšího medicínského vzdělání, dochází v této oblasti mnohdy k nekompetentním a nepodloženým zásahům tzv. výživových specialistů nebo úplných laiků. Tak je nutriční oblast vystavena velkému množství tzv. „alternativních metod“ a výživových intervencí, které jsou rozšiřovány cestou internetových sítí bez jakýchkoliv důkazů, nepodložené experimenty ani studiemi. Těmto nežádoucím dezinformacím je vystavena zejména oblast výživy v obezitologii, ve sportovním lékařství, v prevenci civilizačních chorob, výživy v onkologii a dalších. Mezi takovéto scestné názory patří např. výživa podle krevních skupin, doporučená hladovění u stavů nádorové kachexie, diety k tzv. „pročištění organismu“. Tato matoucí doporučení a jejich škodlivé důsledky se neprojeví většinou rychle, ani nemívají akutní symptomatologii, ale jsou riziková, zavádějící a vedou k poškození důvěryhodnosti nutriční vědy jako oboru a specializace. Přitom existuje velmi detailně propracovaná vědecká základna v oblasti výživy, jejímž typickým důkazem je úplná parenterální výživa, exaktní oblast, kde jakékoliv i sebemenší pochybení ve složení, rychlosti přívodu nutrientů a indikovaném použití by se projevilo závažnými, život ohrožujícími důsledky.
Cílem časopisu je proto podávat nejnovější informace z široké oblasti výživy, kriticky hodnotit nespolehlivé a zavádějící informace, očistit nutriční problematiku od mýtů a dát jí naopak postavení spolehlivého vědeckého oboru, které jí plně náleží.
