Roskiáda, kterou každoročně pořádá Unie ROSKA, je více než jen sportovní klání pacientů s roztroušenou sklerózou. Je oslavou přátelství a radosti z pohybu a je také důkazem, že i s nelehkým onemocněním lze žít aktivně a naplno. Letošní 8. ročník, na nějž se opět sjeli pacienti s RS z různých koutů republiky, proběhl ve dnech 12.–14. září v Nymburce.
Ani letos nešlo zdaleka jen o body, ale o odvahu, o chuť žít navzdory nemocem a omezením. Někteří účastníci jezdí na Roskiádu pravidelně, jiní na ní byli vůbec poprvé. Paní Zdenu Špičanovou z Rosky Hradec Králové přesvědčila, jak sama říká, děvčata z hradeckého spolku. Do Sportovního centra v Nymburce přijížděla jako nepopsaný list. „Hned ubytování mě překvapilo. Ta koordinace organizátorů byla příkladná,“ zavzpomínala paní Špičanová, kterou záhy pořadatelé seznámili s tím, co ji čeká a nemine. „Skvělá večeře a zase výborná organizace,“ usmívala se účastnice 8. Roskiády.
„V pátek 12. 9. odpoledne se konalo celorepublikové shromáždění delegátů Unie ROSKA,“ doplnil své vzpomínky další z účastníků, Ing. Pavel Březina z Rosky Česká Lípa, odkud přijelo šest členů. V předsálí kongresového sálu proběhla prezentace firem Meyra a Sundo, nabízejících produkty určené zejména pro tělesně postižené. Následovala přednáška Jaroslava Wojnara k jeho knize Moje cesta k lepšímu zdraví. „Knížku se rozhodl napsat po přežití klinické smrti. Popisuje zde svůj boj za návrat k normálnímu žití a doporučuje všem aktivní přístup k životu, a to jak v oblasti duševní, tak i fyzické,“ vysvětlil pan Březina.
Následující den, v sobotu po snídani, čekal na účastníky nástup družstev. „Jednotlivé Rosky nastupovaly podle jména svého města. Bylo to jako na opravdové olympiádě. Slib za závodníky i za rozhodčí – prostě neznalec jako já jen valil oči,“ nešetřila nadšením účastnice Špičanová. Všechny přítomné přivítala předsedkyně výkonné rady Unie ROSKA Ing. Jiřina Landová. Seznámila hráče s pravidly soutěží a s celým programem.
„Zvláště mezi námi přivítala pana Tomáše Macha, starostu Nymburka, který nás tímto přišel podpořit. Ve svém vystoupení ocenil naše aktivity ve prospěch nemocných s RS a jejich rodin,“ dodal pan Březina s tím, že starosta přislíbil spolupráci i v nadcházejícím roce.
Hry mohly začít. Klání probíhalo v deseti disciplínách: stolní tenis, hod míčem na koš, střelba hokejkou na branku, kop na branku, hod míčem do koše ze sedu, šipky, plavání, vrh koulí, boccia a hod kroužky na cíl. Soutěžili jednotlivci, zvlášť ženy a muži. Pouze v boccii soutěžila i družstva.
„V disciplínách se každý z nás snažil na maximum,“ popsala s neutuchajícím entuziasmem paní Špičanová. Soutěže probíhaly ve sportovní hale na vymezených stanovištích. Závody v plavání byly v přilehlém bazénu a hod koulí v krytém vrhačském sektoru. Jedním z rozhodčích, kteří dohlíželi na dodržování pravidel, byl Martin Jankula z Rosky Liberec. Tuto roli si na Roskiádě vyzkoušel vůbec poprvé. „V Nymburce jsem se po čase opět potkal s bezvadnými lidmi, které krom RS spojuje přátelství, zdravá soutěživost a hlavně radost ze společně stráveného času. Moc se mi líbilo, s jakým nasazením se všichni soutěžící zhostili tradičních disciplín,“ líčil rozhodčí.
„Po obědě jsme se zúčastnili basketbalového utkání mezi basketbalisty Nymburka s vítězem polského poháru Górnik Wałbrzych,“ přiblížil pan Březina. „Zápas byl od počátku vyrovnaný a jeho konečný výsledek byl 89:85 ve prospěch Nymburka,“ doplnil bdělý pan Březina. Následovala autogramiáda s hráči a společné focení. A aby toho nebylo málo, zahrála si spolu družstva složená z profesionálů i zástupců Rosky.
Den utekl jako voda, slunce zapadlo za obzor. Po večeři přišlo slavnostní vyhlášení výsledků, které moderovala Jiřina Landová. Kdo se postavil na stupně vítězů? O tom rozhodovala komise rozhodčích, jež určila v každé disciplíně tři vítěze. „Byli dekorováni medailí, obdrželi diplom a malý dárek,“ vylíčil události sobotního večera pan Březina s tím, že ceny vítězům předávala paní Landová spolu se zástupcem přítomného basketbalového týmu Ladislavem Sokolovským.
„Musím ocenit úsilí a dobré výsledky účastníků s větším handicapem – vozíčkářů a lidí s hůlkami. Někteří z nich dokonce dosáhli i na stupně vítězů,“ zhodnotil pan Březina. „Všichni jsme pak dostali na památku krásné deky, pod kterými můžeme v zimě se šálkem čaje vzpomínat na Roskiádu 2025,“ připomněla ještě hezké gesto organizátorů paní Špičanová. „Po skončení oficialit jsme chvíli poseděli v družné zábavě,“ doplnil pan Březina.
Poslední sportovní den začal dechovým cvičením na židlích, které moderovala psychoterapeutka z MS centra Motol Eva Růžičková. „Třešničkou na dortu byl ještě v neděli ráno nácvik dechového cvičení,“ potvrdila paní Špičanová. Po snídani se pak všichni rozjeli zpátky do svých domovů. Pořadatelům dalšího úspěšného ročníku ovšem posílali vzkazy plné díků.
„Celá víkendová akce se nesla v přátelském duchu. I když jsem byl během akce celkem unavený, domů jsem odjížděl s dobrým pocitem. Těším se na další setkání na jiných akcích… Všem za zážitky na Roskiádě děkuji a vítězům ještě jednou zdar,“ napsal Martin Jankula. Ivoš ze Žďáru nad Sázavou vzkázal: „Zase jsme načerpali optimismus s přáteli a už se těšíme za rok na další ročník.“
Eva Řezáčová z písecké Rosky poděkovala organizátorům za to, že si každý rok dají tu práci s pořádáním této akce. „Pokaždé tu prožijeme chvíle plné pohody, tolerance a sdílené radosti z úspěchu. I když se medaile nedostane na každého, vždy si odvážíme nějaký dárek, který nám bude zážitky z Roskiády připomínat,“ vzkázala paní Řezáčová. Hana Pauková z Rosky v Ústí nad Orlicí na letošní 8. ročník Roskiády vzpomíná jako na tři dny plné pohybu, smíchu, přátelství, radosti, nových zážitků a motivací. „Bylo skvělé potkat tolik lidí se stejnými zkušenostmi, kteří se navzájem podporují a dodávají si energii,“ napsala paní Pauková pořadatelům.
Největším přínosem pro ni prý byla přátelská atmosféra, pocit sounáležitosti a sportovní vyžití, kdy měla možnost vyzkoušet si různé aktivity. „Ty mi ukázaly, že i přes nemoc se dá sportovat, užívat si pohyb a hlavně se nevzdávat,“ zdůraznila žena. Domů si prý odvezla nejen krásné vzpomínky, ale i nová přátelství a povzbuzení do každodenního života. „Roskiáda mi potvrdila, že v tom nejsme sami a že společně dokážeme víc,“ uzavřela paní Pauková a poděkovala organizátorům i všem zúčastněným.
„Utkání přispělo mimo jiné k utužení našich vztahů a navázání nových kontaktů. Budeme se těšit na další ročník Roskiády. Na závěr se sluší poděkovat všem, kteří se podíleli na přípravě a organizaci, a také všem sponzorům,“ uzavřel pan Březina. Realizace akce byla umožněna díky finanční podpoře Ministerstva zdravotnictví České republiky, Nadace ČEZ nebo Konta Bariéry.
A paní Špičanová, kterou jsme celý tento příběh začali? „Byla jsem poprvé, ale ráda se zúčastním zase. Už jen pro tu atmosféru, sounáležitost a pohodu. Sice se méně nebo nekoordinovaně hýbeme, ale o to jsme odhodlanější,“ napsala a poděkovala všem přítomným. Těch bylo asi 94, z toho přibližně 70 pacientů s roztroušenou sklerózou, zbytek tvořili rozhodčí a úžasní dobrovolníci. Nejmladšímu účastníkovi bylo 39 let a nejstaršímu 83 let. Z letošní Roskiády si medaili odvezl úplně každý. Někdo tu skutečnou, jiný tu z přátelství, zážitků či nově nabyté energie. A na tom záleží nejvíc.
