Shrnutí sekce karcinomu plic

Souhrn

Na virtuální konferenci ASCO^® 2021 bylo přijato celkem 547 prezentací s tématem plicní rakoviny, z toho 37 přednášek, 32 diskutovaných posterů, 180 posterů a 264 dalších virtuálně publikovaných abstraktů, 35 % všech příspěvků se týkalo imunoterapie pomocí checkpoint inhibitorů, což je již dobře zavedená léčba první i druhé linie NSCLC, a kombinace imunochemoterapie získala registraci také do první linie léčby malobuněčného karcinomu.

Na ASCO^® 2021 byla u metastazujícího NSCLC věnována největší pozornost otázce, jaký režim vybrat pro první linii. Byla prezentována dvouletá aktualizace studie CheckMate 9LA, která potvrdila významný přínos kombinace ipilimumab + nivolumab + 2 cykly chemoterapie s 38% dvouletým přežitím. Prospěchu bylo dosaženo u všech PD-L1 podskupin a zejména v podskupině s mozkovými metastázami. Souhrnná analýza osmi studií s 2108 pacienty meta-NSCLC s PD-L1 1–49 % prokázala významně lepší výsledky léčby kombinaci imuno + chemo oproti imuno samotné, výjimkou byla podskupina nemocných nad 75 let, kteří z přidání chemoterapie prospěch neměli.

Souhrnná analýza studií s atezolizumabem hodnotila výsledky léčby ve vztahu k imunitně podmíněným nežádoucím účinkům a potvrdila dřívější pozorování, že nemocní s toxicitou charakteru autoimunitní reakce mají delší přežití než ti bez toxicity. Překvapivé možná je, že lepší výsledky byly u nemocných s toxicitou definovanou jako imunitně podmíněná též v kontrolní skupině na léčbě chemoterapií. Léčba anti-PD-1/PD-L1 se nezadržitelně prosazuje také do lokalizovaného stadia NSCLC, což mimo jiné potvrdil pětiletý update studie PACIFIC s durvalumabem podávaným po dobu jednoho roku po ukončení konkomitantní chemoradioterapie inoperabilního NSCLC, kde je po pěti letech naživu 43 % pacientů.

Ambici pro stejnou indikaci má také pembrolizumab podle studie KEYNOTE-799 a atezolizumab ve studii AFT-16. Atezolizumab prokázal účinnost u operabilního NSCLC ve studii ImPower010, kde významně prodloužil dobu do progrese ve stadiu II–IIIA u PD-L1 ≥ 1% populace s HR 0,66 (0,50; 0,88), p = 0,0039. Studie CheckMate 816 má strategii neoadjuvantní kombinace nivolumab + chemo vs. chemo u resekabilního NSCLC – byly představeny chirurgické výsledky. Kombinace s nivolumabem prokázala významně vyšší četnost patologicky kompletních remisí i rozsahu histopatologické odpovědi napříč všemi stadii, v rameni s imunoterapií bylo numericky více operací, R0 resekcí, operace byly méně rozsáhlé a bylo i méně komplikací. Co se týče EGFR mutovaných NSCLC, hlavní pozornost je nyní věnována rezistenci na TKI, zejména po selhání osimertinibu. Slibné výsledky prokazuje kombinace amivantanab + lazertinib nebo patritumab deruxtecan. U NSCLC s EGFR insercí v exonu 20 by mohl být účinný přípravek s názvem DZD9008. Velké očekávání je zaměřeno na sotorasib u KRAS p.G12C mutovaných NSCLC, i když bude možná nutné počkat na výsledky probíhající studie CodeBreak 200 sotorasib vs. docetaxel. Další molekulárně cílená léčba je očekávána v důsledku identifikace vzácnějších řídících mutací pomocí diagnostiky NGS, ať již z nádorové tkáně, nebo identifikací v cirkulující nádorové DNA.

Na závěr nelze opominout malobuněčný karcinom, po loňském a předloňském absolutoriu kombinace imuno- a chemoterapie byla letos pozornost upřena na radioterapii, a to na výsledky studie CALGB 30610 (Alliance) / RTOG 0538. Porovnáním standardu 45 Gy BID / 3 týdny oproti experimentální vysoké dávce 70 Gy QD / 7 týdnů, od 1.–2. cyklu ze 4 podávaných chemoterapií platina/etoposid u stadia limited disease nedošlo k překonání více než 20 let starého a málo používaného režimu hyperfrakcionace. I když výsledky čtyřletého přežití 35 % vs. 39 % [s HR 0,94 (0,75–1,17), p = 0,591= NS] poukazují na shodnou účinnost obou frakcionačních režimů, nebyla u nového režimu otestována noninferiorita, a proto jej formálně nelze prohlásit za stejně účinný.