Novinky v léčbě nádoru kůže, prostaty a kolorektálního karcinomu

Souhrn

V úvodní přednášce webináře s názvem Systémová léčba spinocelulárního karcinomu kůže vystoupila MUDr. Dagmar Brančíková, Ph.D., z Interní hematologické a onkologické kliniky FN Brno. Karcinomy kůže se dělí na maligní melanomy a nemelanomové kacinomy (NMSC), u nichž rozlišujeme dlaždicovité (spinocelulární) karcinomy – spinaliomy (CSCC), bazocelulání karcinomy (BCC) a další podtypy (karcinomy z Merkelových buněk – MCC, kožní lymfomy, nádory kožních adnex, Kaposiho sarkomy a angiosarkomy). Incidence nádorů kůže stoupá, představují 20 % všech nádorů. Mortalita je naopak poměrně nízká, představuje přibližně 0,1 % hodnoty incidence. Pro systémovou léčbu jsou vhodné metastatické CSCC a lokálně pokročilé CSCC, které nejsou vhodné pro chirurgickou léčbu. Existují sice doporučení pro léčbu CSCC, nicméně bez jednotného konsenzu. Byl představen imunoterapeutický přípravek cemiplimab (LIBTAYO), inhibitor PD-1, schválený FDA i EMA. Výsledky registrační studie s cemiplimabem prokázaly významnou efektivitu v léčbě pokročilého CSCC s profilem toxicity porovnatelným s ostatními checkpoint inhibitory ze skupiny anti-PD-1. Další prezentující byla MUDr. Ivana Kosíková rovněž z Interní hematologické a onkologické kliniky FN Brno, která se zaměřila na význam biomarkerů pro léčbu metastatického kolorektálního karcinomu (mCRC), a to na základě post hoc analýzy studie VELOUR. V léčbě mCRC jsou standardně využívány chemoterapeutické režimy, ať už samostatně či v kombinaci, a cílená terapie. Aktuálně jsou identifikovány biomarkery pomáhající v rozhodování o léčbě. Patří k nim mutační stav RAS a BRAF, lokalizace nádoru a mikrosatelitní instabilita (MSI). Dosud nebyly validovány biomarkery předurčující pacienty s mCRC, pro něž by byla nejvíce přínosná anti-VEGF terapie. Post hoc analýza údajů ze studie VELOUR, v níž bylo sledováno 68 biomarkerů, naznačuje přínos afliberceptu v parametru prodloužení celkového přežití u BRAF mutovaných pacientů, a to bez ohledu na předléčení bevacizumabem. Aflibercept si zachovává svoji účinnost nezávisle na výši hladin VEGF-A a PIGF, a představuje proto účinnou druholiniovou léčbu mCRC pacientů s indukovanou rezistencí k bevacizumabu. Se závěrečnou přednáškou s názvem Sekvence terapie pokročilého karcinomu prostaty z pohledu studie CARD vystoupil MUDr. Vítězslav Vít z Urologické kliniky FN Brno. Karcinom prostaty představuje celosvětově závažný zdravotní, společenský i ekonomický problém. V ČR v r. 2017 tvořila incidence karcinomu prostaty 7 875 mužů a mortalita 1 557 mužů. Křivka incidence klesá ve srovnání s předchozími léty, a to díky časné detekci onemocnění. K léčbě se nyní používají čtyři skupiny preparátů: taxany (docetaxel, kabazitaxel), ARTA léky (enzalutamid, apalutamid, abirateron acetát), imunoterapeutika a radiofarmaka. Málo informací je ohledně sekvence léčby 2. linie po selhání těchto preparátů. Touto otázkou se zabývala studie CARD porovnávající kabazitaxel vs. abirateron nebo enzalutamid u metastatického, kastračně refrakterního karcinomu prostaty. Primárním cílem bylo přežití do radiografické progrese (rPFS), sekundárními pak OS, PFS, PSA odpověď, léčebná odpověď a další. Výsledky hovořily ve prospěch kabazitaxelu, ve srovnání s abirateronem či enzalutamidem více než zdvojnásobil rPFS, snížil riziko úmrtí o 36 % a dosáhl lepších výsledků také v parametrech dalších sekundárních cílů.