Lékové interakce u pacientů s cystickou fibrózou – zaměřeno na modulátorovou léčbu a antibiotika II
V první části tohoto sdělení jsme si přiblížili modulátorovou léčbu a její farmakokinetické interakce a dále jsme se věnovali farmakokinetickým interakcím antiinfektiv. V následujícím textu se zaměříme na další lékové interakce, na které je dobré myslet v péči o pacienty s CF.
Polékové prodloužení QT intervalu
Prodloužení QT intervalu (normalizovaný QT delší než 470 ms u žen / 450 ms u mužů) je jedním z rizikových faktorů pro vznik maligní arytmie torsade de pointes. K prodloužení může dojít z příčin vrozených – syndrom vrozeného prodloužení QT či ženské pohlaví – a získaných, například vyšší věk pacienta, kardiovaskulární onemocnění, hypertenze, bradykardie, hypokalemie, hypomagnezemie či léky prodlužující QT interval (medikace je jednou z nejčastějších příčin prodloužení QT).
Management při nasazení rizikových léčiv (tabulka č. 4) je následující – nejdříve zhodnotit chronickou medikaci, zda již pacient užívá riziková léčiva, a upravit jiné ovlivnitelné faktory (tlak krve, tepovou frekvenci a iontogram). U pacientů s rizikem prodloužení QT intervalu (přítomnost jakéhokoliv rizikového faktoru) je vhodné vstupní EKG před nasazením rizikového léčiva a pak kontrolní EKG po dosažení ustálené koncentrace tohoto léku [5].
Serotoninergní potenciál linezolidu
Mimo antibiotické působení je linezolid také inhibitor monoaminooxidázy. Inhibice monoaminooxidázy je jedním z mechanismů zvyšujících riziko serotoninového syndromu – potenciálně život ohrožujícího stavu zvýšené serotoninergní aktivity vlivem medikace. Hlavními symptomy jsou alterace vědomí, průjem, třes, horečka, tremor či svalový klonus. Jedinou léčbou je vysazení veškeré serotoninergní medikace a symptomatické tlumení příznaků.
Mimo linezolid jsou riziková léčiva ze skupiny inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu, tricyklických antidepresiv, inhibitorů monoaminooxidázy, venlafaxin, trazodon, tramadol, buspiron, lithium, třezalka a setronová antiemetika [1, 6].
Léková interakce meropenemu s valproátem
Valproát je léčivo se širokým interakčním potenciálem. Kromě řady farmakokinetických interakcí je známá také interakce s meropenemem. Jedná se o interakci s komplexním mechanismem, kdy k udržení efektu valproátu nepomůže navýšení jeho dávky. Jediným řešením je změna antibiotické či antiepileptické medikace. Vzhledem k délce podávání je obecně preferován výběr jiného antibiotika, nicméně pokud toto není možné, je třeba konzultovat s ošetřujícím specialistou změnu medikace či dočasné překrytí jiným léčivem (po dobu terapie meropenemem plus dva týdny po vysazení, kdy teprve hladina valproátu stoupá na původní hodnoty) [1, 7].
PharmDr. Eliška Maraczek Marková
Literatura
- UpToDate Lexidrug app. UpToDate Inc. Verze 8.4.4. Navštíveno 28. února 2025.
- Souhrn údajů o přípravku. Státní ústav pro kontrolu léčiv, 14. 5. 2024. Dostupné na: https://prehledy.sukl.cz/prehled_leciv.html#/detail-reg/0255426
- Souhrn údajů o přípravku. Státní ústav pro kontrolu léčiv, 30. 4. 2024. Dostupné na: https://prehledy.sukl.cz/prehled_leciv.html#/detail-reg/0023837
- Purkayastha D, Agtarap K, Wong K, et al. Drug-drug interactions with CFTR modulator therapy in cystic fibrosis: Focus on Trikafta®/Kaftrio®. J Cyst Fibros. 2023; 22(3): 478–483.
- Prokeš M, Suchopár J. Prodloužení intervalu QT způsobené léky. Med praxi. 2014; 11(1): 34–39.
- Maitland S, Baker M. Serotonin syndrome. Drug Ther Bull. 2022; 60(6): 88–91.
- Wen Z-P, Fan S-S, Du C, et al. Drug–drug interaction between valproic acid and meropenem: a retrospective analysis of electronic medical records from neurosurgery inpatients. J Clin Pharm Ther. 2017; 42(2): 221–227.
